90 let FC Chotikov 1932

Od svého založení v roce 1932 zažil tento spolek horší i lepší časy. Několikrát za svého působení se měnil název oddílu, jak bude uvedeno dále a dosáhl mnoha úspěchů jak na poli sportovním tak i společenském a po celé ty roky patřil a patří ke špičce veškerého společenského dění v naší obci. Byl hybnou silou na poli výstavby a spolupráce s vedením obce a nesl své ovoce pro spokojený život našich občanů. Podrobnější zprávy jsou zachyceny v oddílové kronice a naší snahou je vás v krátkosti seznámit s průběhem těchto 90 let, jak šel čas.

V samém začátku je si třeba připomenout, že vznik spadá do předválečné doby, kdy v Chotíkově bydlela většina německého obyvatelstva a blížil se mnichovský diktát a obsazení Sudet Němci, kam spadala i naše obec.

V naší obci působil německý oddíl po názvem ATUS , který měl své hřiště na obecním pozemku na“ Raisích“ pod lesem Krkavec. V té době si česká DTJ /dělnická tělovýchovná jednota/ zřídila podobné hřiště při cestě na „Bílou hlínu“ a pod názvem Dělnický fotbalový klub na něm hráli svá fotbalová utkání. Neměl však dlouhého trvání a v roce 1933 byl založen Český fotbalový klub Chotíkov, který si vybudoval nové hřiště na bývalém poli po levé straně silnice na Karlovy Vary, kde dnes stojí Plzeňská spalovna.

Prvním jednatelem byl tehdy p. Václav Haak z čp. 16 a jeho předsedou p.Václav Tobrman z čp. 138 , který jako mecenáš už tehdy vyplácel hráčům za utkání 20 – 30 Kč a to vše v tehdejší hospodářské krizi byly obrovské peníze.

V té době byl velký zájem o kopanou mezi mládeží a hlavně mezi dospělými. Oddíl hrál jen přátelské zápasy a turnaje a v době utkání byla většina občanů obce těmto zápasům přítomna. Český fotbalový klub hrál své zápasy s českými kluby a německý ATUS jen s německými, pouze na turnaje přizval místního rivala. Často se při těchto utkáních řešily národnostní i osobní otázky a velmi často docházelo k bitkám na hřišti i mezi diváky.

V březnu 1936 dochází k založení místní jednoty Sokol, dále působí i DTJ, která pořádá různá sportovní vystoupení na svém malém hřišti ve „Višnici“, které bylo majetkem tohoto spolku a nejstarším sportovním stánkem v obci.

Za 2. světové války se všechny kluby rozpadly, vybavení a majetek zmizeli do Bolevce a Plzně a inventář se po skončení války již do obce nevrátil.

V roce 1946 byl v obci obnoven fotbalový klub, hřiště německého ATUSU bylo rozoráno a zalesněno. Ze začátku se utkání hrála v Bolevci, na utkání se jezdilo na kolech nebo traktorem na valníku, později na korbě nákladního auta p. Jílka.

Přibližně v této době se hlásí k životu také Sokol, nejdříve pod názvem DSO / dobrovolná sportovní organizace / Sokol Bolevec, od května 1948 jako samostatná jednota.

První poválečný starosta Sokola byl zvolen p. Josef Pták z čp.149 a náčelníky p. Vratislav Rozum a p. Marie Drábová. Pan Rozum se stal hybnou pákou chotíkovského sportu v padesátých letech.

V témže roce vstupuje fotbalový klub do Sokola a prvním předsedou se stává p. Bohumil Semrád.

V této době padlo rozhodnutí na zhotovení nového hřiště v obci na pozemku zbytkového statku ve „Višnici“ a v roce 1950 bylo uvedeno do provozu.

Jednota měla dva oddíly, fotbalový a oddíl ZTV / základní tělesné výchovy / později přejmenovaný na ZRTV /základní rekreační tělesná výchova /. Všechny další pokusy o založení jiných sportovních oddílů skončily neúspěšně. Výjimkou byl šachový oddíl, který pod hlavičkou Sokola několikrát získal titul okresního přeborníka a 2 x krajský přebor. Vedl jej p. Miroslav Kleisner, který byl též členem šachové sekce a člen ústřední šachové sekce DSO Sokol v Praze, samotný oddíl zanikl v roce 1957 odchodem některých hráčů mimo obec.

V padesátých a šedesátých letech měl fotbalový klub oddíl družstva mužů, žáků a hlavně výborné družstvo dorostu, které v té době tvořilo páteř okresní jedenáctky.

V letech 1960-1965 činnost jednoty velmi ochabla, aktivně pracoval jen fotbalový oddíl, hrající nejnižší soutěže a jednota prožívá tři roky hlubokou krizi. Rok 1967 se stává historickým mezníkem v činnosti jednoty a především kopané. Přichází nová generace hráčů a hlavně funkcionářů.

Nový výbor pracuje ve složení Josef Samuel, Vlastimil Thür, Miroslav Kleisner, Vlastimil Klásek, Alois Kolář, Václav Ott a Jaroslav Patera. Předsedou jednoty byl zvolen p. Josef Samuel a vykonával funkci do roku 1976, kdy bohužel podlehá těžké nemoci. Funkci předsedy jednoty převzal p.Vlastimil Thür. V roce 1968 byla rozšířena hrací plocha. Tehdejší travnatá plocha byla stržena a nahrazena škvárovým povrchem na tehdy nebývalé rozměry 106x70 metrů. Teprve v roce 1969 se družstvo mužů probojovalo do okresního přeboru. To ale nemělo dlouhého trvání. Do roku 1972 měla jednota mužstva mužů a žáků. Hrála nejnižší soutěže a končili vždy na druhém nepostupovém místě.

Velkou kapitolou pro náš oddíl byl rok 1972, kdy jsme na doporučení OV ČSTV Plzeň-sever uzavřeli družbu s mužstvem EMPOR Erfurt z NDR, která trvala až do roku 1976 výměnnými, třídenními návštěvami a samozřejmě sehráním vzájemných fotbalových utkání.

I přesto, že oddílu byla spolupráce s východoněmeckým celkem doporučena OV ČSTV, nastala v následujících letech velká politická bitva, protože se družba týkala pouze kraje Gera v NDR, kde byla uzavřena smlouva. Erfurt ovšem ležel v jiném kraji !!

Vše se dostalo až na jednání krajského výboru KSČ, ale díky neústupnému stanovisku oddílu nám byla udělena vyjímka od tehdejších stranických funkcionářů. Družstvo Erfurtu ale potkal neslavný konec rozpadem klubu a tak družba přešla na oddíl BSG Traktor Alpersted, kam se přestěhoval jeden z bývalých hráčů Erfurtu. Tady již souhlas OV ČSTV nebyl potřeba a družba trvala celých 27 let. Vznikla tak nová přátelství a na obou stranách přešla i v soukromé návštěvy i v letech následujících.

Příhody z těchto družeb, by naplnily celé jedno knižní vydání a dlužno dodat, že pouze jedinkrát se podařilo německým hráčům ve vzájemných zápasech zvítězit.

Až do roku 1972 jsme používali staré nevyhovující kabiny bez elektřiny, vody i topení. V dnešní době něco nepředstavitelného a hráči se po zápasech umývali v korytech u studny pod hřištěm, kde často ani nebyla voda a musela se dovážet.

Jako malou připomínku: v té době jsme byly vlastníky pozemků po levé straně silnice od p. Landy až k dnešní autodílně p. Fryčka. Zde stály staré kabiny a studna. Vše bylo potvrzeno pasportizací z ÚV ČSTV v Praze. Podivným jednáním tehdejšího MNV jsme ale o tento majetek přišli. Jeho hodnota tehdy činila přes 7 milionů korun.

V roce 1972 jsme oslavily 40 výročí založení oddílu a vrcholem oslav bylo utkání našich mužů s mužstvem ŠKODY Plzeň.

Bohužel dochází v této době k období opadávání zájmu naší mládeže o fotbal. Dorost končí pro nedostatek hráčů, ustavuje se nově družstvo žáků. Ani výsledkově se nedaří a muži opět sestupují do nižší soutěže. Opět končí žáci, ale vrací se dorost.

Sestup mužů se neobešel bez senzace, která se odehrála v posledním zápase na domácím hřišti a o kterém psal i v té době celostátní deník Československý Sport, a vešlo do dějin Chotíkovské kopané.

V poslední kole Okresního přeboru, naše mužstvo mělo jistý sestup, byl soupeřem oddíl Trnové, který měl naopak na postup stejně bodů jako mužstvo Kožlan.

Utkání bylo ze strany hostů hráno velmi nervózně a docházelo i k potyčkám mezi hráči a následnému vylučování. V poločase přesto vedli domácí 1:0. Před koncem utkání se hostující hráč pověsil na brankovou síť a cloumáním se mu podařilo porazit jednu z brakových tyčí na zem a zápas řízený náhradním rozhodčím p.Draganem (delegovaný rozhodčí se nedostavil) byl přerušen. Po opravě branky ve stanovené časové lhůtě a odsouhlasené rozhodčím, mužstvo Trnové odmítlo v utkání pokračovat a odešlo ze hřiště. A začal tanec kolem výsledku utkání. Dle pravidel, mužstvo, které svévolně opustí hřiště, prohrává kontumačně 3:0. OV ČSTV Plzeň-sever potvrzuje prohru Trnové, ale ti pak záhadným způsobem využívají politických známostí, je zrušen kontumační výsledek a nařízen nový zápas. Domácí vyjadřují svůj nesouhlas a odmítají do náhradního utkání nastoupit. Je vyhlášen kontumační výsledek 3:0 pro Trnovou a ta na úkor celku z Kožlan postupuje do 1:B třídy.

V reakci na toto politické rozhodnutí rozhodčí okresu vstupují do „stávky“ a na čtrnáct dní je soutěž přerušena. Bohužel vyhrává politické rozhodnutí, nikoli pravidla kopané.

Poprvé v dějinách vyhrává mužstvo, které svévolně opustilo hřiště a porušilo tím jedno ze základních pravidel fotbalu. Podrobnosti jsou v kronice.

O celém případu jednal i Ústřední výbor ČSTV v Praze v čele se s. Himlem, ale fotbal prohrál.

V roce 1971 se ujímá vlády v obci nově zvolený MNV v čele s Jaroslavem Pellerem a přichází vlna tak zvaných akcí „Z“ mezi jinými je to výstavba místní kanalizace, dokončení výstavby kuchyně a jídelny v ZŚ , výstavba nového koupaliště a výstavba nové prodejny Masny. Na všech těchto akcích se naši členové podílí rozhodující měrou, hlavním organizátorem těchto akcí, na kterých naši členové odpracovali 5 520 brigádnických byl p. Vlastimil Thür. Výborná spolupráce mezi MNV a naší jednotou přinesla pro nás zaslouženou odměnu v podobě výstavby nové Sokolovny, klubovny a parketu, splněný sen všech kdo se věnovali sportu v obci.

Za pouhý jeden rok stála nová Sokolovna, na které naši členové odpracovali 6 526 hodin. Považujeme za svoji povinnost jmenovat ty členy, kteří se o výstavbu zasloužili nejvíce a to Josef Samuel, Vlastimil Thür , Pavel Tomášek, Josef Dragan, Pavel Hauer , Václav Ott , Jaroslav Novák st. , Josef Ślajs , Vlastimil Jílek , Karel Prček, jen tito členové odpracovali na stavbě neuvěřitelných 3 442 brigádnických hodin. Naše poděkování však patří i všem, kteří se jakýmkoli způsobem podíleli na výstavbě této klubovny, která je i v dnešní době plně v provozu a je vzorně udržována, včetně nedávné přístavby sociálního zařízení a nových šaten pro A tým. Další brigádnické hodiny byly věnovány výstavbě betonového parketu, oplocení a výsadbě zeleně.

Také byla započata demontáž tribuny na severní straně hřiště a zhotovena nová, která byla přemístěna na východní stranu a upravena pro 200 sedících diváků, rozbourání starých šaten, vybudování parkoviště, zhotovení dětského hřiště a sezení u parketu. Na všech těchto akcích se podíleli členové jednoty.

Tehdejší režim se vyžíval v různých soutěžích jako Vzorný oddíl 3,.2,.1., stupně nebo Vzorná TJ, všechny tyto tituly jsme získali, tenkrát se tomu říkalo politicko – výchovná práce, ale odměna nebyla žádná.

Samotný fotbalový oddíl se stále potýkal s výkonností ve všech kategoriích v dolních částek tabulek, až v roce 1977, po příchodu nové hráčské krve, v hráčích Koukolíka, Hanzlíka, Bělocha, Cipry, Hamaty a Vokáče se podařilo vzkříšení fotbalu a slavil se postup do 2 třídy.

Tady začíná nová éra chotíkovské kopané. Postup do okresního přeboru s impozantním skóre 114 :21.

Sám Milan Hanzlík nastřílel soupeřům úctyhodných 48 branek. Byl to ten nejlepší dárek k 45 výročí založení TJ.

V rámci oslav bylo sehráno přátelské utkání s prvoligovou ŠKODOU Plzeň s výsledkem 8 : 2 pro hosty.

V poločase byl stav 2 : 2 a naši hosté ocenili dobrou hru naší jedenácky.

Od 1.1. 1978 byl zvolen nový jedenáctičlenný výbor , do čela byl zvolen p. Vlastimil Thür, místopředseda p. Jaroslav Novák st. Tajemníkem p. Václav Marek. V těchto časech opouští naše řady v pouhých 40 letech p. J. Samuel a také Jaroslav Patera po těžké nemoci. Do výboru vstupují noví členové, Jaroslav Janouškovec, František Herzig ml., Vladimír Cipra a paní Věra Marková, která byla pověřena vedením oddílu ZRTV.

Nesmíme zapomenout ani na mimosportovní činnost, v této době jsme pořádali tradiční Vepřové hody, velmi oblíbené u naší veřejnosti s posezením a hudbou. Tyto akce pod správou p. Marka a p. Prčka a dalších pomocníků byly vyhlášené v celém okolí a byly také finančním zdrojem pro chod oddílu.

Pohoda oddílu se v té době odráží i ve výborné spolupráci s MNV a my vracíme obci její podporu v podobě pomoci při generální opravě ZŠ odpracováním 2 219 brigádnických hodin a dalších 573 hodin při výstavbě nové kotelny. V této době je spolupráce naší jednoty s MNV na velmi dobré úrovni a naší snahou je vracet obci její podporu .

K 1.1.1982 měla naše jednota nejvyšší počet členů ve své historii , celkem 194 z toho 110 mužů , 56 žen , 13 dorostenců a 15 žáků. Obec měla v té době 687 obyvatel, takže skoro každý třetí občan byl naším členem.

V tomto roce přichází zatímní vrchol chotíkovské kopané, muži získávají titul přeborníka okresu Plzeň-sever a historický postup do 1. B třídy. Velkou oporou mužstva byl František Brusnický, bývalý hráč ŠKODY Plzeń.

Do oddílu vstupuje jako sponzor Plzeňský závod ARMABETON 4 a jeho zaměstnanci hrají u nás fotbal pod hlavičkou mužstva „B“.

Zásluhou p. Víti Koukolíka se pouštíme do výstavby dvou tenisových kurtů, ale pro malý zájem veřejnosti o tento sport v obci není dostatečně využíván, pouze pro rekreační hru a postupně opadá zcela. Oddíl zaniká a hřiště je využíváno pro nohejbalové turnaje.

V roce 1984 se propadáme opět do třetí třídy , B mužstvo ARMABETONU bylo rozpuštěno, rovněž dorost končí soutěže, takže máme jen družstvo mužů a žáků. Ustavuje se nově 4. třída kopané na okrese pro velký počet oddílů, my zůstáváme po reorganizaci ve 3 třídě.

V těchto letech se ještě hrávali oblíbené pohárové turnaje u nás v dřívějších letech jako Memoriál Václava Ježka, později přejmenovaný na Memoriál Josefa Samuela, který později zaniká, jakož i ostatní pohárové turnaje v okolí.

Oddíl žil i po společenské stránce velmi aktivně. Pořádal masopustní průvody v obci, oslavy MDŽ, pouťové zábavy, společenské plesy a již zmíněné vepřové hody. To vše je důležité pro finanční zajištění oddílu. Je ještě dobré připomenout každoroční sběr železného šrotu v obci.

V roce 1988 je zvolen nový výbor jednoty v čele s p. Vlastimilem Thürem , tajemníkem Václavem Markem, místopředsedou p. Miroslavem Hynkem st. , hospodářem p. Janem Hanzlíčkem, politicko-výchovným pracovníkem Miroslavem Kleisnerem a členy Věrou Markovou , Františkem Herzigem ml., Jaroslavem Novákem ml., Pavlem Hauerem, Karlem Hirschfeldem, Karlem Prčkem a Ivanem Kristlem, s jasným úkolem vyvést jednotu ze stagnace. Začíná se ale projevovat nedostatek hráčů pro žáky a dorost z důvodů nízké populace.

Rok 1989 znamenal v našich životech jednu velkou společenskou změnu. Končí vláda jedné strany a začíná nová etapa dějin, která slibuje svobodu volného pohybu, možnost svobodného rozhodování a cestování do zahraničí.

V naší obci je postaven kulturní dům SLAVIE se samoobslužnou prodejnou a společenským sálem. Naši členové se velkou měrou podíleli na výstavbě, která konečně přinesla důstojný stánek pro pořádání společenských akcí v obci.

V roce 1990 je pro naši jednotu velký mezník. Mimo jiné pořádáme třídenní zájezd do Vídně a následně na prohlídku moravských vinných sklepů do Bzence a sehráním přátelského utkání, které jsme sice prohráli, ovšem ve sklípku zvítězili naši borci rozdílem třídy.

Ale hlavně v tomto roce jsme se zaregistrovali ministerstva vnitra, byly vypracovány stanovy TJ a provedena inventarizace majetku TJ. Zároveň se mění systém hospodaření a namísto Výročních schůzí jsou pořádány dle stanov Valné hromady a vzniká FC Chotikov 1932 z.s.

V roce 1991 přicházejí do nově zvoleného výboru nový členové, p. Míka František, Kratochvíl Jiří, Smolák Pavel a Smeták Oldřich ml. A je ustavena prvně revizní komise ve složení M. Kleisner, V.Marková a M. Míková. Restaurace SOKOLOVNA je pronajata manželům Vožechovým s každodenním provozem a zároveň plní i funkci správců areálu.

Po fotbalové stránce to není ale nejlepší, ruší se žáci pro nedostatek hráčů, někteří odchází do Malesic, dorost se s minimem hráčů drží, muži spadávají do 4. třídy, ale po administrativním opatření zůstávají ve 3.

Tady někde se takříkajíc láme chleba a začíná postupná cesta do vyšších pater fotbalu. Do našeho fotbalu přicházejí postupně hráči z vyšších soutěží z Plzně o okolí a začíná se blýskat na lepší časy.

Náš oddíl nastoupil tuto cestu hostování nebo přestupů hráčů v zájmu udržení dobré úrovně kopané v obci. Ale hlavně pro malý zájem zdejších mladíků o sport. Velmi často jsme vystavováni kritice některých občanů, že tu nehrají místní. Ale ti o fotbal neměli a mnohdy stále nemají zájem. Po celá léta hráli u nás hráči z jiných oddílů z okolí. Byli a dodnes jsou oporami našich řad a je jejich velká zásluha na tom, že je fotbal v Chotíkově na úrovni a hlavně funguje už 90 let. Připomínáme jen některá jména těch, kteří oblékali Chotíkovský dres, bývalí hráči Viktorie Plzeň, Brusnický, Koukolík, Kohout, Skála , Purkart, Hop, Sudík,. Nelze vyjmenovat všechny hráče , kteří k nám jezdili léta hrát ať byli z Malesic, M.Touškova, Hunčic, Všerub, Nekmíře, Ledec, Příšova, Radčic, Třemošné a již zmiňované Plzně.

Ti všichni mají velkou zásluhu o náš fotbal a odvádí reprezentací naší obce daleko více, než ti kritici, kteří umějí jen mluvit a pomlouvat.

Všem těmto současným i bývalým hráčům patří naše poděkování, že oblékali a oblékají chotíkovský dres a může tak pokračovat historie chotíkovské kopané.

V devadesátých letech se vedení mužstva ujímají bývalí hráči p. Václav Frundl a Josef Šlajs, kteří dávají našemu fotbalu veškerý svůj volný čas.

Restaurační zařízení přebírá p. Žorna Jaroslav, bývalý dlouholetý hráč, volí se nový výbor TJ, přichází p. Černý Jaroslav a definitivně zaniká tenisový oddíl.

V květnu tohoto roku nás postihla smutná událost, zemřel pan Miroslav Kleisner, náš dlouholetý člen a kronikář, učitel na zdejší ZŠ a jedna z duší naší TJ. V tomto roce definitivně končí Samuelův memoriál a postupně klesá oblíbenost pohárových turnajů.

Do obliby se postupně začaly zařazovat letní sportovní soustředění hráčů. První bylo na Zlatém mlýně v Zahrádce, následovalo soustředění v chatě Masného průmyslu Plzeň v Čižicích, a nejlépe se vedlo v osadě Tydlhof na Babyloně, kde jsme se z hecu prezentovali jako mužstvo Bohemians Praha B. Ostatně soustředění probíhají i současné době, buď na lyžích na Šumavě, v sportovním areálu Nečtiny a poslední dobou jezdíme do sportovního střediska Liblín.

Do této doby spadají i velké nepříjemnosti pro oddíl a to v podobě vloupání do objektu klubovny a odcizení během krátké doby 2 kusů motorových sekaček, které se nikdy nenašli.

V roce 1993 přichází ke slovu i stará garda, která po dva roky jezdí na jednodenní zájezd do Katzdorfu v NSR.

V roce 1995 nastává éra vzestupné úrovně chotíkovského fotbalu postupem do okresního přeboru a oddíl si dává větší cíle . S příchodem nových hráčů i trenérů začíná vzestup do vyšších výkonnostních soutěží. V tomto roce vzniká z místní omladiny fotbalové mužstvo se záhadným názvem ŠAJ Chotíkov, jako B tým. Po usilovném pátrání je odhalen záhadný název jako Škardova alkoholická jedenáctka, která ale nemá ale dlouhého trvání.

Do klubu přichází první sponzoři a přispívají částkou 90 000 Kč.

Valná hromada v roce 1996 schvaluje rekonstrukci fotbalového hřiště s úpravou na novou travnatou a druhou škvárovou plochu, demontáž tribuny a přemístění na východní stranu nové plochy. Výstavbu nového skladu a oplocení celého objektu. S velkou pomocí OÚ Chotíkov se dílo nákladem 1.340.000,- Kč podařilo. Naše TJ vložila do stavby částku 300.000,- Kč, prodejem pozemku malého hřiště ve Višnici . Byla to jen část pozemků, které byly dříve naším majetkem.

Po opravě Sokolovny se ujímá zdejší restaurace opět p. Žorna a zajišťuje i činnost správce areálu.

Přichází poslední sestup do nižší třídy a další smutná událost pro naši TJ. Po krátké nemoci zemřel velký milovník a přítel chotíkovského fotbalu, hospodář TJ a předseda MNV pan Jan Hanzlíček, kterému naše TJ vděčí za obětavou práci pro fotbal i obec.

Do nově zvoleného výboru vstupuje p. Filip Luboš st., Vítězslav Blažek a Plic Václav st. Předsedou je zvolen p. Filip, mužstvo B se hlásí do soutěží Plzeň – město, kvůli menším nákladům na cestování.

Po dva roky jsme pořadateli dorosteneckých turnajů s mezinárodní účastí BOHEMIA CUP.

Začíná novodobá éra chotíkovské kopané za velké podpory a práce předsedy p. Filipa a finanční podpory OÚ Chotíkov.

Přicházejí a odcházejí sponzoři z místních i okolních podniků a výboru klubu se daří získávat finanční dotace z Národní sportovní agentury.

Bývalé tenisové kurty jsou předělány na malou travnatou plochu pro založení družstva přípravek. Bylo zahájeno jednání s OÚ Chotíkov o spolupráci a finanční pomoci oddílu kopané. V roce 2010 byla uzavřena smlouva. Na obec bylo převedeno 75 % našeho majetku a vzniklo nové sdružení pod názvem TJ FC Chotíkov občanské sdružení. Je to obrovská pomoc OÚ pro náš oddíl. Účelem sdružení je zajištění finančních prostředků na údržbu majetku a jeho provoz. V areálu je otevřena dlouhodobě restaurace ke spokojenosti sportovců i občanů. Každoročně je pořádán velmi oblíbený Ples fotbalistů.

Myslíme, že není nutné tolik připomínat vývoj fotbalu v posledních letech.

V této výroční sezóně je postupně zapojováno do jednotlivých soutěží šest mužstev a to muži A, muži B, dorost, starší žáci, mladší žáci a přípravka. Po delší době se opět daří hlavně práci s mládeží.

Samostatnou kapitolu píše mužstvo „A“ svým každoročním postupem až do Plzeňského krajského přeboru, který už hraje nepřetržitě 10 let , mimo jednu sezónu vždy v horním patře tabulky.

Jsme v roce 2022. Chotíkovský fotbal je tu s vámi už 90 let. Po celou tu dobu jsou jeho páteří „Chotíkovští“.

Celá ta léta bojujeme s nedostatkem zájmu o fotbal mezi místní mládeží i dospělými, většina z Vás i nás je toho svědkem.

Obrovský dík patří rodičům dětí, místní ZŠ, se kterou pracujeme na vzájemné spolupráci a podpoře, obecnímu úřadu, bez jehož podpory se klub neobejde, sponzorům, trenérům jednotlivých družstev a dobrovolníkům a podporovatelům klubu.

A na závěr je zapotřebí také poděkovat těm, kteří se jakoukoli měrou podíleli na vzniku oddílu, další, kteří udržovali po celé roky oddíl v chodu, až po ty, kteří se v dnešní době o sportovní život v naší obci obětavě starají. Je naší povinností převzít štafetu našich předchůdců a pokračovat úspěšně i v dalších letech.

Přejme našim pokračovatelům v tradici chotíkovské kopané mnoho zdaru, úspěchů na poli sportovním a našim občanům pohodu při sledování zápasů a radost z výsledků domácích celků.

Pokud máte rádi chotíkovský fotbal rádi Vás mezi námi přivítáme.

V sekci KLUB > KE STAŽENÍ je k dispozici prospekt vydaný k oslavě výročí 90 let