Věděl jsi o své nominaci do sestavy podzimu a kde jsi podle tebe měl v hlasování největší podporu?
O nominaci jsem se dozvěděl až když bylo po všem. Myslím, že největší podpora byla od spoluhráčů, kteří sedí v kanceláři a moc toho nedělají nebo od někoho, kdo má místo telefonu opravovat auta.

První místo Chotíkova a na tvém kontě 22 vstřelených branek. Panuje za tebe s týmovým i individuálním výsledkem spokojenost?
Před sezonou by s výsledky byla určitě spokojenost, ale průběh hlavně po individuální stránce mohl být určitě lepší.

Do sestavy podzimu jsi se z Chotíkova dostal ještě s dalšími dvěma spoluhráči. Byl podle tebe ještě někdo, kdo třeba udělal výraznější progres nebo držel stabilní výkonnost, ale nedostalo se na něj?
Myslím, že spousta hráčů našeho týmu se výrazně zlepšila, ale jsou hráči, například Jirka Kellner, u kterého už si ani nepamatuju, jak hraje.

Chotíkov má za sebou trochu těžší časy, když musel opustit nejvyšší krajskou soutěž. Byla podle tebe zpětně správná volba začít takřka od nuly?
Nemyslím, že jsou to těžké časy, možná tato změna byla potřeba pro nás všechny a je na čase najít nový impuls a postupně i nové hráče a kdo ví, kde bude Chotíkov za 5 let. Máme tu takový menší rebuild, ale to jádro zůstává pořád stejné a pravděpodobně to tak zůstane.

Několik hráčů ale i tak zůstalo nebo se do týmu brzy vrátilo a to včetně tebe. Co tě vedlo k tomu zkusit angažmá ve Stodě a následně se pak po roce vrátit?
Po odhlášení vyšší soutěže bylo v Chotíkově 25-30 hráčů, co slíbilo větší aktivitu, proto jsem kývnul na nabídku ze Stoda a šel jsem Paťáka naučit trochu fotbal (směje se). Předem bylo jasné, že se chci vrátit zpět do Chotíkova a hlavně jsem slíbil, že si ještě kopnu s tím bláznivým zedníkem (směje se). Bohužel mám pocit, že kariéru budu končit dřív než on.

Minulý rok vám vítězství v soutěži těsně uniklo a i tentokrát máte v souboji o prvenství velmi těžkého soupeře. Není trochu smůla potkat v 8. nejvyšší soutěži takové soupeře nebo to berete spíše jako výzvu?
Určitě je to pro všechny zajímavější mít těžkého soupeře. Myslím, že náš zápas s Křimicemi vypadal na víc než jen utkání okresního přeboru. Co bych bral jako smůlu nebo mi to přijde spíš smutné je, když tým nabije poslední zápas sezony hráči z vyšší soutěže (což se dá ještě pochopit, když mají nějakou vizi pracovat s mládeží) a následující rok se chce ze soutěže odhlásit, když chodí na tréninky ve čtyřech.

V minulém rozhovoru jsi zmiňoval, že jsi příznivcem toho, když zápas či trénink nekončí posledním hvizdem, ale pokračuje i v útrobách stadionu u něčeho dobrého. Je tento prvek v podobě trávení času se spoluhráči i po zápase nebo dokonce mimo fotbalový areál podle tebe základ úspěchu?
Určitě je tohle zapotřebí. Michal Prais hraje fotbal už jenom kvůli času strávený v útrobách stadionu.

Když už jsme i částečně u tvých spoluhráčů. V posledních dnech začal Survivor, kdo by měl podle tebe z týmu největší šanci uspět na ostrově?
To si netroufnu říct. Naopak určitě vím, koho by hned na první kmenovce vyhodili, ale už je prý nový člověk, tak třeba ne.

Ve tvé kariéře tě vícekrát zastavilo zranění, když ses trápil s koleny. Byly tyto časy tak těžké na psychiku, že tě třeba napadly myšlenky na úplný konec s fotbalem?
O konci přemýšlí maximálně moje drahá polovička, která už má s mým sténáním po zápasech problémy.

Jakým způsobem nebo jakými aktivitami vůbec rád regeneruješ ve volném čase mimo fotbal?
Na regeneraci už není moc času. Bohužel jsme všichni amatéři a naše regenerace probíhá v práci. Samozřejmě nejlepší regenerace přes léto je někde na terase u bazénu s mou přítelkyní a teď už vlastně i s dcerou :-)

Autor: Daniel Kořenek